Miroslav Borecký

Česká psychoanalýza

"..bude pro mne, starého muže, zadostiučiněním, že se přes znění přísloví přece poněkud uplatním ve své vlasti", píše Sigmund Freud v předmluvě k prvnímu českému vydání "Přednášek k úvodu do psychoanalýzy", datované dne 16.4.1935. Ale splnit jeho slova stálo mnoho námahy a bohužel i krve. Psychoanalýza v Čechách ožívala a umírala spolu s nepřízní doby.
Ve 20. létech se v Košicích kolem J. Stuchlíka (1890 - 1967) vytvořil kroužek zájemců o psychoanalýzu, kam patřili mj. Emanuel Windholz, Sandor Lorand či Jan Frank. Zatím v Praze Nikolaj Jefgrafovič Osipov (*1877 v Moskvě) překládá Freudovy práce a přednáší na universitě. Spolu se Stuchlíkem dává v roce 1931 podnět k instalaci pamětní desky na rodný dům S. Freuda v Příboře za účasti Eitingena, Federna, A. Freunda. Anna Freudová tam čte otcův pozdravný dopis.

Někdy v té době se vrací Emanuel Windoholz vyškolený z berlínského psychoanalytického institutu do Prahy a v r. 1932 rediguje Sborník psychoanalytických prací. Z původních kroužků se konstituuje a stabilizuje studijní skupina a Vídeňská psychoanalytická společnost z pověření I.P.A. vysílá Ottu Fenichela jako tréninkového analytika, aby spolu s Annou Reichovou a Steffi Bornsteinovou od roku 1935 organizoval rozvoj oboru v Praze. S pomocí Vídeňské psychoanalytické společnosti je pak pražská společnost přijata v r 1936 na 14. Mezinárodním psychoanalytickém kongresu v Mariánských Lázních do I.P.A. Tvořili jí E. Windholz (prezident), R. Karpe, M. Karpeová, O. Brief, M. Briefová, T. Bondyová, B. Dosužkov, J.Frank, aj. Pod sílícím tlakem fašistického teroru v Německu je Praha přestupní stanicí řady německých a rakouských analytiků. Fenichel po třech letech odchází do USA, kde organizuje v Los Angeles další analytickou skupinu. S ním odchází jeho pozdější žena H. Heilbornová, emigrují manželé Karpeovi, J. Loewenfeld, A. Reichová, K. Oldenová, Otto Friedman. Ve smutném roce 1939 se společnost rozpouští. V Praze zůstávají Otto Brief(+1943 KZ Buchenwald) s manželkou (+ 1944 KZ Auchschwitz), Theresa Bondyová (+1941 KZ Osvětim), Steffi Bornsteinová-Windholzová (+1939 náhle). Pracuje jenom Theodor Dosužkov (*1899 Baku, + 1982 Praha).

Ten za války vytváří nový psychoanalytický kroužek a po jejím konci znovu navazuje kontakt s Fenichelem a jako přímý člen I.P.A. je etablován jako tréninkový analytik. V létech 1947 a 1948 rediguje 2. a 3. psychoanalytickou ročenku. Píše a připravuje vznik Institutu. Komunistický převrat v únoru 1948 dostává psychoanalýzu opět na kolena. Někteří se od ní odvracejí. Zůstávají Otokar Kučera (1906 - 1981) Marie Bénová (1908 - 1987) a Ladislav Haas (1966 emigruje a +1984 v Anglii), pozdější přímí členové I.P.A. Dosužkov rozpracovává pokus o syntézu učení I. P. Pavlova a Freuda a své psychoanalytické pojetí psychopatologie. Jeho originální pojetí scoptofobie jako 4. přenosové neurózy je ne zcela doceněnou součástí pozdějšího zájmu o narcistické struktury. Náznak nového rozvoje udusí v r. 1968 sovětská okupace.

Následné období represí přivádí psychoanalytickou skupinu do vědeckého undergroundu, ale kupodivu přesto, nebo snad právě proto, se v průběhu 70. let však daří dokončit trénink řady odborníků (Bohumila Vacková a Miroslav Borecký u Dosužkova, Václav Mikota, Jiří Kocourek, Petr Příhoda, Věra Fischelová u Kučery, Hana Junová u Benové, Michael Šebek u Tautermanna aj.)

Po smrti Kučery a Dosužkova tato psychoanalytická generace vytvořila konečně plnou organizační strukturu dle regulí I.P.A. a postupně formovala Psychoanalytický institut. Její práce probíhala sice ve vědeckém undergroundu, avšak z řady důvodů poměrně nerušeně (viz Borecký, M.: Čeho se bojí pražský psychoanalytik v posttotalitním Československu, Zeitschrift für psychoanalytische Theorie und Praxis, Sonderheft 1992) . Dařilo se zajišťovat určitý literární přísun, chyběly však možnosti osobních kontaktů a zkušeností. V 80. létech prošla psychoanalytickým výcvikem řada odborníků. Mnoho literatury bylo přeložena a vydáváno samizdatovým způsobem. Teprve koncem 80. let pražskou společnost navštívili H. Leupold-Löwenthal, manželé Sandlerovi, Rolf Klüwer či J. Groen-Prakken a poskytli aktuální podněty.

V r. 1989 přijal 36. mezinárodní psychoanalytický kongres v Římě pět českých analytiků jako přímé asociované členy I.P.A. a týž rok (ještě před revolucí) byla konečně Česká psychoanalytická společnost přijata i na domácí scéně jako Pracovní skupina pro studium psychoanalýzy do lékařské Purkyňovy společnosti. Počátkem r. 1990 byla pak oficiálně založena samostatná Česká psychoanalytická společnost.

Aktivní zájem I.P.A. a EPF se promítl koncem osmdesátých a začátkem let devadesátých ve vysílání řady supervizních odborníků (R.Klüwer, N. Treurniet, A. Vatillon). Výraznou podporu představovala Frankfurtská psychoanalytická společnosti (FPV) a Sigmund Freud Institut ve Frankfurtu. Tam totiž již od konce šedesátých let pracovali čeští analytici manželé Eugenia Dosužkov-Fischerová a manželé Erdelyovi.

V červenci 1993 byla na 38. kongres I.P.A. v Amsterodamu Česká psychoanalytická společnost znovu přijata do I.P.A. jako "studijní skupina". Tím byla de facto uznána práce generací českých psychoanalytiků, kteří s výjimkou několika krátkých let tvořili skutečnou tajnou společnost. Byla tím potvrzena i nepřerušená kontinuita psychoanalytického výcviku v Praze od dob předválečných do současnosti.

Na dalším vývoji české psychoanalýzy se jako reprezentanti I.P.A. podílejí hlavně Friedrich-Wilhelm Eickhoff, Heydée Faimberg a Rafael Moses, členové sponsoring commitee I.P.A.

Přechod psychoanalýzy z vědeckého disentu do etablishmentu postavil před české psychoanalytiky řadu problémů. Existence společného nepřítele výrazně zvyšovala kohezi skupiny; ohrožovala ale profesionální úroveň a hrozila amatérismem. Zdá se, že se tato rizika podařilo udržet v rozumných mezích. Svobodné demokratické prostředí ukázalo, že je nutno znovu formulovat psychoanalytickou identitu a vyrovnat se se ztrátou alibi, která často totalitní tlak poskytoval.

Aktuálně ke konci roku 1997 má Česká psychoanalytická společnost (studijní skupina I.P.A.) 12 řádný členů a 10 členů mimořádných. Z toho je 9 přímých členů I.P.A. a 12 asociovaných členů I.P.A. Pražský psychoanalytický institut tvoří sedm tréninkových analytiků (Miroslav Borecký, Věra Fischelová, Jiří Kocourek, Václav Mikota, Michael Šebek, Zdeněk Šikl, Bohumila Vacková). Prezidentem Společnosti je Martin Mahler. Kocourkovo Psychoanalytické nakladatelství postupně vydává Sebrané spisy. Ve výcviku je nyní asi 30 kandidátů. Možná, že se v Čechách konečně naplní Freudovo přání.


© Miroslav Borecký, prosinec 1999