David Holub: Pravdy analytického prostoru

Vstup do analytické zkušenosti rozšiřuje psychický prostor tvořící „živnou půdu mysli”. V psychoanalytickém prostoru pacient přemýšlí, cítí a žije. Jde o prostor naprosté svobody slova, který se liší od sociálního prostoru, nemá předem danou agendu, je projektivní, intersubjektivní, přenosový, přechodový a potenciálně transformativní. Stabilní ritualizované performance a mateřsky zahrnující „Ano” navozuje bezpečné pozadí analytického rámce, stejně tak jako pevnost otcovsky ohraničujícího „Ne”. Psychoanalytický prostor někdy zahrnuje snový prostor. Rozšiřuje se, smršťuje a mění svoji symbolickou kvalitu. V jazykových i v neverbálně scénických událostech se kondenzují analytická fakta, v nárazech a střetech s analytickým rámcem a ve způsobech používání řeči dochází k dez-iluzím. Nepoznané pravdy vytěsněného nevědomí se v psychoanalytickém prostoru dočasně vynořují ve své kompromisní podobě skrze deziluze, absence a psychická „odstavení”. Emoční bouře a dramata analytického páru, která si ani jeden z nich před tím nepředstavoval, vedou k přemýšlení nad smyslem sdílené zkušenosti. Psychoanalytický prostor je proto také triangulární a reflektivní. Postupně s nabývající symbolizací umožňuje sdílet bohatou, hravou, tělesnou a libidinózní zkušenost.