Iva Andrejsová: S Lacanem o nevědění a pravdě subjektu

Moi, la vérité, je parle“ : Já, pravda, já mluvím, říká Lacan *. „Pravda mnou mluví“, ne já o ní. To ne obsahem řeči, to ona mluvou samotnou prolíná z krajin nejpodivnějších, nejzáhadnějších, nejintimnějších naší duše. Z místa nevědění, toho, co vytěsněno, forkluzí uzavřeno, o Věci přímo vypovídat nemůže. Pravda a vědění nejsou totéž. Co znamená mysl? Je aktérem myšlení, sídlem poznání? Pojetí uzdravení poznáním ztrácí v analýze smysl. Bylo by jen další legendou, novou falší, scénářem pravdy analytika. Z reálna bytí, onoho mimovědomého světa nevědění, sil touhy a chybění, pravda subjektu promlouvá symptomem. To jeho formací, jeho převleky naléhá, hlásí se o slovo. Myšlení a bytí? „ Myslím tam, kde nejsem, jsem tedy tam, kde nemyslím“.

*Seminář D’un Autre à l’autre, 1960