Otto Fenichel byl psychoanalytik, který od října 1935 do května 1938 žil a pracoval v Praze a podstatnou měrou se zasloužil o oficiální zakotvení české psychoanalýzy. V knižně vydaném souboru přednášek vysvětluje a rozpracovává otázky psychoanalytické metody léčby, která vychází z Freudovy teorie neuróz.
„Domníváme se, že Fenichelovo přemýšlení o psychoanalytické technice a o tom, jak psychoanalýza léčí, je aktuální nejen svým obsahem, ale i kritickou otevřeností vůči novým podnětům, svěžestí a nedogmatičností. V knize se potkáváme s autorem, který je na jedné straně věrný klasické psychoanalýze, ale zároveň si vytváří dostatek prostoru k vlastní kreativitě a živému přemýšlení. Fenichelovi vděčíme za psychoanalýzu zbavenou magického a autoritářského myšlení, na kterou současná pluralitní psychoanalýza může navázat a čerpat z ní.“ – Roman Telerovský, David Holub, Martin Mahler, z Předmluvy k českému vydání, 2017.
“Platí současně, že Problémy psychoanalytické techniky Otto Fenichela, původně publikované v roce 1941, na jedné straně očividně prozrazují datum svého vzniku, na druhé straně jsou překvapivě moderní v tom, jak představují psychoanalytickou teorii a techniku. Opětovné čtení Fenichelovy knihy o technice čtenáři připomíná, jak velmi citlivý a vzdělaný Fenichel byl. Nyní jsme svědky opětovného ocenění knihy, která byla na dlouhou řadu let od svého prvního vydání ve Spojených státech zapomenutá, a s ní velká část Fenichelových znalostí a zkušeností, týkajících se zejména role analytika.” – Judy L. Kantrowitz, 2003