Odborná setkání ČPS

Odborná setkání jsou tradičně určena členům a kandidátům ČPS, ale otevřena jsou nově i dalším zájemcům o psychoanalýzu.

V případě, že nejste členem nebo kandidátem ČPS a máte zájem se akce účastnit, kontaktujte přímo organizační koordinátorku Martinu Telerovskou (odkaz Přihláška níže).

Akce je zařazena mezi celoživotní vzdělávací akce AKP ČR pro klinické psychology.

Setkání probíhají každý každý 1. čtvrtek v měsíci v 19:30 v sídle ČPS (Pobřežní 22, Praha 8 – Karlín), pokud není uvedeno jinak.
Účastnit se je možné také online prostřednictvím ZOOM.

Platba

Platbu proveďte až po obdržení potvrzení od koordinátora odborných aktivit ČPS.

    Poplatek pro nečleny


    Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí pro ni Zásady ochrany osobních údajů a Smluvní podmínky společnosti Google.

    Pro rok 2024 bylo zvoleno téma “Nevítané dítě : láska, smrt, fragmentace, kreativita”

    „Nevítané dítě“ je odkazem na Ferencziho článek “The Unwelcome Child and His Death Instinct“, ale téma nabízíme v jeho širším přeneseném významu – jako cokoli, co je v psychoanalýze nebo životě vypuzované, nepřijímané, odmítané: některé psychické stavy, afekty, objekty, fantazie, myšlenky, řeč či citová hnutí ve vztahu k sobě a druhým. Láska, smrt, fragmentace a kreativita jako podtitul cyklu má za cíl autory příspěvků inspirovat – předpokládáme, že jde o pojmenování, která nachází svůj konkrétní výraz v každodenní psychoanalytické praxi a je obecnou součástí lidské zkušenosti.

    Harmonogram seminářů

    19. ledenMartin Mahler: Pravda v psychoanalýze
    16. únorRoman Telerovský: Pravda a sebeklam ve volné asociaci
    16. březenJosef Fulka: Pravda malířského obrazu: Didi-Hubermanova interpretace Botticelliho
    20. dubenIva Andrejsová: S Lacanem o nevědění a pravdě subjektu
    18. květenDavid Holub: Pravda analytického prostoru
    15. červenJiří Jakubů: Pravda těla v psychoanalytické perspektivě
    21. záříMartin Babík: Psychoanalýza ako služobník pravdy (a v nej psychoanalytik ako advokát lží)
    19. říjenRadim Karpíšek: Bionovo „O“: ultimátní realita a pravda
    16. listopadLuba Březinová: Psychická pravda v kleiniánském myšlení

    V přednášce budu přemýšlet o odvaze a zbabělosti na půdorysu identifikace s agresorem, čímž záměrně omezuji pole mnoha jiných perspektiv, ze kterých se na odvahu a zbabělost – tyto dva kontrapunkty jedné lidské vlastnosti – lze dívat. Identifikace s agresorem, jak ji v psychoanalýze popsal Sándor Ferenczi (a v odlišné verzi Anna Freud), mi připadá dostatečně dynamickým jevem, skrze který můžeme dialektiku odvahy/zbabělosti z psychoanalytické perspektivy sledovat.

    Od prvních chvil vypuzení – sebevypuzení – do světa je dítě místem sváru tenze k nekonečnému návratu do zaobaleného temna kontinuity a touhy po diskontinuitě v bytí. Aby z hlubin neznáma „dobře přišlo“, potřebuje být uvítané do světa Druhého, v němž touha rodičů, blízkých lidí bude touhou po jeho vlastním životě, cestách a vztazích, kam jej oni doprovodí a někde už mu mávají ze stále se zvětšující dáli. Láska k dítěti je „bytí zde“ i „nesplynutí“, je postupnou des-identifikací, vydělováním se. „Dobře uvítané dítě“ je bytost stávající se druhým, jiným; je nálezem i ztrátou. Jméno, jaké mu rodiče dají, je prvním zápisem, prvním signifikantem.

    Když přicházím a jsem pojmenován, osloven, jsem uznán ve své existenci a když pak mluvím k druhému, v mé řeči k němu znovu-objevuji svoji tvář. Od-cizení sebe, des-identifikace je budoucností bytí subjektu i psychoanalýzy.

    Psychoanalýza jako setkání, ale především shledání v přenosu. Komplementarita interpsychického a intrapsychického. Nereprezentované sexuálno, neslučitelné představy a neúnosný afekt v přenosové lásce/neuróze. Analýza obran proti nevítaným afektům a analytické procházení konfliktními polaritami a trhlinami mezi životem a slovem.

    Mať niekde v sebe, niekde v nevedomí zážitok, alebo skôr zhluk zážitku-zážitkov, že som nevítaný, nemusí byť odrazom skúsenosti s priamou formou nevítania typu: ”Nechceme ťa tu”, alebo “neotravuj.” Častokrát môže ísť o subtílnejšie prejavy. O reprezentácie, ktoré sa tvoria nepriamo, z vonkajšej atmosféry či nálady, ktorá sa šíri vzduchom rodinného či interpersonálneho prostredia. Skôr ide o internalizáciu niečoho, čo Christopher Bollas nazýva zakonzervovaným objektom. Kusom skúsenosti, ktorá zostala ako rezíduum kontaktu s objektom, ktorý rôznymi spôsobmi neposkytoval (alebo neposkytoval dostatočne) možnosti transformácie bežnej, každodennej skúsenosti a tým pádom neposkytol možnosť rastu ako niečoho vítaného, niečoho čo môže pokračovať. Zároveň chcem venovať priestor úvahe nad tým, aké to je byť vítaným, keď mám niekde v sebe tento objekt nevítanosti.

    David Holub je tréninkový psychoanalytik a v současnosti ředitel Psychoanalytického institutu ČPS.

    Slavoj Titl je tréninkový psychoanalytik ČPS, člen Rady ČPS.

    “Dans l´amour, un objet qui fait partie de mes biens me sert à attester que ces biens ne me mettent pas à l´abri d´un certain manque dont témoigne le don de cet objet. Le don est celui de ce manque même, que l´objet ne fait que symboliser. Mais, en tant qu´il constitue un manque équivalent au désêtre, le désir est essentiellement indifférent aux bienfaits, aux dons et au pouvoir, comme aux charmes, mérites et perfections, où se trahit le plus souvent la défaillance du sujet à faire de l´Autre l´objet cause de son désir.”

    Moustapha Safouan: Questions Psychanalytiques

    Ako prežiť kreativitu v psychoanalýze? V  obrazoch odmietnutých psychoanalytikov  sa autor zamýšľa nad tým , čo je v psychoanalýze  cenzurované, odmietnuté a zakázané. Čo ak odvaha a zbabelosť sú kreatívne akty a ako to súvisí s históriou psychoanalýzy, snahou o jej prežitie a  ďalším rastom?

    Tomáš Puškárik je kandidát psychoanalýzy v Psychoanalytickém institutu ČPS.