Neukončený projekt psychoanalýzy
170 let od narození Sigmunda Freuda
V pátek 29. května 2026 od 9 do 21 hodin
v sídle ČPS ve Spálené 29 a zároveň také online
Symposium připomene Freudovo dílo a myšlení nikoli jako uzavřenou minulost, ale jako živý a stále znovu promýšlený zdroj otázek pro současnou psychoanalýzu.
Program propojí témata neuropsychoanalýzy, paměti a nevědomí, psychoanalytické metody a formace psychoanalytiků i freudovské hermeneutiky každodennosti a nabídne prostor pro odbornou diskusi nad tím, v čem Freudovo myšlení zůstává i dnes neukončeným projektem.
Symposium je určeno odborné veřejnosti, studentům i širšímu okruhu zájemců o psychoanalýzu.
Akce je zařazena do systému celoživotního vzdělávání AKP ČR pro klinické psychology (garantka Martina Telerovská) a ČLK pro lékaře (garant David Holub).
Přihlášení a platba pro nečleny ČPS
Účastnický poplatek činí 605 Kč pro zájemce mimo ČPS. Členové a kandidáti ČPS mají přístup zdarma.
Pokud po zaplacení automaticky neobdržíte odkaz na Zoom, obraťte se na koordinátorku odborných aktivit [>ZDE], která vám jej obratem zašle.
Program symposia
Symposium připomene Freudovo dílo a myšlení nikoli jako uzavřenou minulost, ale jako živý a stále znovu promýšlený zdroj otázek pro současnou psychoanalýzu.
Paměť u Freuda není pouze rezervoárem vzpomínek. Lze ji sledovat jako tělesnou stopu, jako součást psychického aparátu, jako něco, co se aktualizuje v přenosové situaci, a v širším smyslu také jako fenomén kulturního či společenského rázu. Příspěvek sleduje Freudovo pojetí paměti v jeho proměnách a napříč těmito rovinami.
Ohledně smyslu freudovského objevu nevědomí i psychoanalýzy samotné lze formulovat celou řadu velmi různorodých narativů. Budu zde zkusmo rozvíjet jeden z nich, se kterým přišel Jacques Ranciere: freudovská psychoanalýza se podílí na „demokratizaci zkušenosti“, která je důsledkem esteticko-epistemologické revoluce na sklonku 18. století a jejíž dědičkou je kromě Freuda zejména moderní literatura a umění obecně, ale stejně tak i třeba Marx. Abych se neomezil jen na rancierovské epigonství, pokusím se to doložit paralelní četbou dvou textů, které k sobě mají až znepokojivě blízko: Freudova eseje Básník a vytváření fantazií a Čapkova románu Obyčejný život.
Přednáška, připravená k výročí Freudova narození (1856), se vrací k jeho stati Otázka analýzy prováděné laiky z roku 1926, kde „laický“ neznamená neodborný, nýbrž ne-lékařský, a zároveň se vztahuje i k výročí založení Pražské psychoanalytické studijní skupiny IPA v roce 1936 na kongresu v Mariánských Lázních. V této souvislosti se vrací také k Fenichelově dlouhodobé polemice s pokusy podřídit psychoanalýzu rámci medicínské specializace a redukovat ji na jednu z léčebných psychoterapeutických metod; v tomto kontextu se dotkne i povahy výcviku v pražské skupině. V této trojí časové perspektivě — 1926, 1936, 2026 — se přednáška vrací k otázce, kdo je psychoanalytikem. Ukazuje, že spor o „laickou analýzu“ není pouze profesním či mocenským dohadováním, nýbrž sporem o samotnou povahu psychoanalýzy: zda jde o svébytnou disciplínu s vlastní metodou, epistemologií a výcvikovou tradicí, která se uplatňuje i v léčbě, ale nelze ji na léčbu redukovat, nebo zda jde o pododdíl psychoterapie či psychiatrie. Jádrem sporu nebyla jen otázka, zda má analyzovat lékař či ne-lékař, ale i to, kdo a podle jakých kritérií uděluje analytickou legitimitu a zda je oprávněné vázat možnost stát se psychoanalytikem na předchozí odbornou lékařskou nebo klinicko-psychologickou specializaci. V rámci IPA se jako formální předpoklad obecně vyžaduje vysokoškolské vzdělání a především psychoanalytická formace, kterou budoucí analytik prochází v jednom ze tří výcvikových modelů.
O přednášejících
Je prezidentem, tréninkovým a supervizním analytikem České psychoanalytické společnosti, členem International Psychoanalytical Association; je také tréninkovým terapeutem a supervizorem Rafael institutu a členem Mezinárodní asociace vztahové psychoanalýzy a psychoterapie (IARPP) a asociovaným členem Tel Aviv Institute for Contemporary Psychoanalysis (TAICP). Pracuje v soukromé psychoanalytické praxi v Praze. Je asociovaným členem Institutu pro současnou psychoanalýzu v Tel Avivu. Mezi jeho odborné zájmy patří intersubjektivní dimenze psychoanalýzy, psychické trauma a jeho mezigenerační přenos, odkaz S. Ferencziho pro současnou psychoanalytickou léčbu a rozvíjení myšlenek psychoanalytické teorie pole. Spoluorganizuje mezinárodní konference věnované např. strachu z cizího, xenofobii a antisemitismu (2015), pomoci civilistům ve válce (2016) a psychické změně v jednotlivcích, v institucích a ve společnosti (2017). Je editorem sborníku Psychoanalýza v Čechách (1997), spolueditorem publikací Strach z cizího: Antisemitismus, xenofobie a zkušenost „uncanny“ (s Romanem Telerovským, Edice Psychoanalytická knihovna, ČPS, 2016), s Pogrom sedmého října a odvaha zůstat člověkem (s Liat Warhaftig Aran, 2024).
Je prozatimní člen a člen rady České psychoanalytické společnosti při Mezinárodní psychoanalytické společnosti. Je klinický psycholog a zástupce ředitele na klinice Tulsia. Je členem Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. lékařské fakulty, kde vyučuje léčbu psychosomatických obtíží. Studoval psychologii, filozofii a historii. Aktuálně postgraduálně studuje sociální lékařství na lékařské fakultě v Olomouci. Je zakládajícím členem Psychoanalýzy dnes.
Psychoanalytik v soukromé praxi v Praze, působí jako tréninkový analytik České psychoanalytické společnosti a je členem International Psychoanalytical Association a College of Psychoanalysts UK; registrovaný klinický psychoterapeut u UK Council for Psychotherapy (UKCP). Je rovněž klinickým fellow International Neuropsychoanalysis Society. Vyučuje psychologii a psychoanalýzu na University of New York in Prague, Anglo-American University, v Centre for Leadership and Affective Neuroscience (C-LAN) a v České psychoanalytické společnosti. K jeho badatelským zájmům patří dialog mezi psychoanalýzou a neurovědami, stejně jako uplatnění psychologického a psychoanalytického porozumění v oblasti kultury, společnosti, umění, filmu, ekologie a přírody. Je autorem řady odborných publikací včetně knihy Psychoanalysis and Ecology at the Edge of Chaos: Complexity Theory, Deleuze|Guattari, and Psychoanalysis for a Climate in Crisis (Routledge, 2011).
Klinický psycholog, kandidát České psychoanalytické společnosti, v současnosti šéfredaktor online časopisu Psychoanalýza dnes.
Působí jako psychoanalytik v soukromé praxi v Praze. Je členem České psychoanalytické společnosti a International Psychoanalytical Association, ředitelem Psychoanalytického institutu ČPS, tréninkovým a supervizním psychoanalytikem. Je autorem knih Síla zapovídaného: Vytěsňované, zapuzované a zapovídané v psychoanalýze a tvůrčím projevu (Edice Analogonu, 2025) a Skutečnost imaginace: Mezi psychoanalýzou a surrealismem (Analogon, 2015). Spoluautorem publikace Úvodní rozhovor v psychoanalýze a psychodynamické psychoterapii (s Davidem Holubem, 2013). Brno, Masarykova univerzita. Rovněž je spolueditorem publikací Princip imaginace (s Františkem Dryjem a Šimonem Svěrákem, Analogon, 2016) a Strach z cizího: Antisemitismus, xenofobie a zkušenost „uncanny“ (s Martinem Mahlerem, Edice Psychoanalytická knihovna, ČPS, 2016).
Působí na Filosofickém ústavu AV ČR (Oddělení současné a kontinentální filosofie) a jako docent na Fakultě humanitních studií UK. Zabývá se filosofií 18. a 20. století, literární teorií, teorií psychoanalýzy a lingvistikou znakových jazyků. Publikoval knižní tituly týkající se osvícenské filosofie (Zmeškané setkání. Denis Diderot a myšlení 20. století, 2004), Michela Foucaulta (Michel Foucault: politika a estetika, 2005, společně s Pavlem Baršou), psychoanalýzy (Psychoanalýza a francouzské myšlení, 2008), Rolanda Barthesa (Roland Barthes: od ideologie k fantasmatu, 2010), gesta a znakového jazyka (Když ruce mluví. Gesto a znakový jazyk v dějinách západního myšlení, 2017; Deafness, Gesture and Sign Language in the 18th Century French Philosophy, 2020), interakce hudby a filosofie ve 20. století (Kapitoly z filosofie nové hudby, 2023). V roce 2013 – 2014 obdržel Fulbrightovo stipendium na University of Texas at Austin (Dept. Of Communication Studies). Předkládá z francouzštiny a angličtiny (R. Barbaras, J. Kristeva, R. Barthes, G. Didi-Huberman, J. Butler, E. Balibar aj).