“Praktické a didaktické důvody však opravňují vymezit první interview jako osobitý terapeutický postup (Argelander, 1998). Vstupní konzultace před zahájením psychoanalýzy se totiž nepodobá ničemu známému, není to ani přátelské setkání ani běžná analytická hodina. Úvodní rozhovor je obsazen dvojznačností: jeví se jako něco samozřejmého až banálního, ale současně se ukazuje být disciplínou nesnadnou a obtížně pojmově uchopitelnou, o níž se málo publikuje, opomíjí se ve výcvikových programech a málo se zkoumá.” – Ukázka z knihy